TODO-SCREENSHOT: snímky 64, 65, 66, 67, 71 – Wi-Fi (panel sítí, průvodce ručním připojením / Přidat síť, netsh wlan show interfaces, Vlastnosti bezdrátové sítě, Spravovat známé sítě) nelze pořídit na stanicích C304: žádná z 19 stanic h01–h19 nemá bezdrátový adaptér (ověřeno na všech 24. 9. 2026) a virtuální stroje Hyper-V také ne, stránka Wi-Fi v Nastavení a netsh wlan bez adaptéru nic nezobrazí – pořídit na notebooku s Wi-Fi (Windows 11 24H2, čeština); snímek 75 je historický dialog Location Aware Printing z Windows 8, ten se znovu pořídit nedá

Podle RFC 791 (specifikace IP protokolu, https://www.rfc-editor.org/rfc/rfc791) se datům přenášeným pomocí IP protokolu říká datagramy. Podle RFC 1594 (odpovědi na FAQ, https://www.rfc-editor.org/rfc/rfc1594) jsou datagramy data, jenž obsahují všechny potřebné informace pro jejich směrování od zdroje k cíli bez nutnosti spoléhat se předchozí přenosy dat nebo transportní síť.

Tabulka tříd z cvičení (E03, kapitola Třídy IPv4 adres).

100.64.0.0/10 (RFC 6598) používají poskytovatelé pro Carrier-Grade NAT mezi zákazníkem a veřejným internetem – zákazník tak dostane adresu, která není ani privátní, ani veřejná; typicky u mobilních operátorů. 192.88.99.0/24 byl anycast prefix pro 6to4 relay (RFC 3068); RFC 7526 (2015) ho vrátil IANA, protože 6to4 se přestalo používat. Zdroj: https://www.rfc-editor.org/rfc/rfc6598 Zdroj: https://www.rfc-editor.org/rfc/rfc7526

V TG se chybně uvádí, že APIPA má masku podsítě 255.255.255.0 (24 bitů). Ve výstupu Get-NetIPAddress mají APIPA adresy PrefixOrigin/SuffixOrigin = WellKnown/Link a často AddressState = Tentative (viz snímek s výpisem Get-NetIPAddress).

Ve Windows 11 už pravé tlačítko na ikoně sítě v hlavním panelu neotevře Centrum síťových připojení a sdílení, ale rovnou Nastavení \ Síť a internet. Centrum lze spustit z Ovládacích panelů nebo příkazem control.exe /name Microsoft.NetworkAndSharingCenter (viz E03, Lab 01). Klasické Ovládací panely Microsoft postupně přesouvá do Nastavení, nic z nich ale zatím oficiálně neodstranil – na cvičení používáme obě cesty, protože dialog Vlastnosti protokolu TCP/IPv4 je pořád nejrychlejší způsob, jak nastavit statickou adresu i alternativní konfiguraci. Snímek je z Windows 11 22H2 s anglickým rozhraním; české názvy stránek: Ethernet, Wi-Fi, VPN, Mobilní hotspot, Proxy server, Telefonické připojení, Upřesnit nastavení sítě.

Snímek je z Windows 11 24H2 (stanice W11-1 z E03: LAN0 na přepínači Default Switch = veřejný profil s internetem, LAN1 na Private1 = privátní profil bez internetu) – položka Domácí skupina v levém panelu už není. Ve Windows 10 1803 byla HomeGroup odstraněna; sdílení souborů a tiskáren funguje dál přes standardní SMB sdílení (Průzkumník souborů \ Udělit přístup), pro jednorázový přenos mezi zařízeními slouží Sdílení v okolí (Nearby sharing), pro synchronizaci OneDrive. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/whats-new/removed-features (HomeGroup, 1803)

Dialog přibyl ve Windows 10 a už tam po volbě Ručně nabízí přepínače IPv4 i IPv6 (ruční konfigurace IPv6 tedy není novinkou Windows 11). Zdroj: https://support.microsoft.com/en-us/windows/change-tcp-ip-settings-bd0a07af-15f5-cd6a-363f-ca2b6f391ace Na rozdíl od klasického dialogu nenabízí tlačítko Upřesnit (více adres, více bran s metrikami, WINS, NetBIOS over TCP/IP, alternativní konfigurace při výpadku DHCP).

Snímek: Windows 11 24H2, Vlastnosti připojení LAN1 \ Protokol IP verze 4 (TCP/IPv4) na stanici W11-1 – statická adresa 192.168.0.10/24 bez výchozí brány a DNS server 192.168.0.20 podle E03. New-NetIPAddress selže, pokud na rozhraní už statická adresa je – nejdřív Remove-NetIPAddress (a Remove-NetRoute pro starou výchozí bránu), nebo použít Set-NetIPAddress. Při přechodu ze statické na DHCP je nutné odstranit i statickou výchozí bránu (Remove-NetRoute -InterfaceAlias LAN1 -DestinationPrefix 0.0.0.0/0). netsh dál funguje, ale Microsoft ho označuje za nástroj pro starší skripty; nové skripty mají používat cmdlety Net*. Na cvičení (E03) se používají adresy 192.168.0.0/24 na adaptéru LAN1 (Private1) bez výchozí brány – v laboratorní síti žádný směrovač není; parametr -DefaultGateway <IP> (netsh: čtvrtý argument) se uvádí jen tam, kde směrovač je. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/nettcpip/new-netipaddress?view=windowsserver2025-ps Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/dnsclient/set-dnsclientserveraddress?view=windowsserver2025-ps

Snímek: ipconfig /all ve Windows Terminalu na stanici W11-1 (Windows 11 24H2), adaptér LAN0 na přepínači Default Switch – adresa z DHCP, výchozí brána, DHCP i DNS server = hostitel Hyper-V (172.23.224.1). Formát výstupu se od Windows 7 nezměnil; konzolové nástroje (ipconfig, route, netsh, ping) vypisují i na české instalaci anglicky.

Cmdlety fungují stejně ve Windows PowerShell 5.1 i v PowerShellu 7 (přes kompatibilní vrstvu). Dokumentace na learn.microsoft.com je verzovaná podle Windows Server (windowsserver2025-ps = aktuální), stejné moduly jsou i v klientských Windows 11. Ve výpisu jsou vidět typy IPv6 adres podle původu (PrefixOrigin / SuffixOrigin): WellKnown/Link = link-local, RouterAdvertisement/Link = SLAAC s náhodným identifikátorem, RouterAdvertisement/Random = dočasné (temporary) adresy, Dhcp/Dhcp = DHCPv6; AddressState Deprecated = adresa už se nepoužívá pro nová spojení. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/nettcpip/?view=windowsserver2025-ps

Služba Network Location Awareness (NlaSvc) určuje profil podle identifikace sítě (výchozí brána, MAC, DNS přípona, dostupnost řadiče domény). Profil Doména nelze nastavit ručně. Na cvičení (E03, Lab 02) se profil adaptéru LAN0 přepíná mezi Private a Public a sleduje se dopad na pravidla brány firewall. Snímek: Windows 11 24H2, Nastavení \ Síť a internet \ Ethernet, rozbalený adaptér LAN0 (síť „Network“ na přepínači Default Switch) s přepínačem Typ profilu sítě – Veřejná síť (doporučeno) / Privátní síť; pod ním Nastavení ověřování, Připojení účtované podle objemu dat, Přiřazení IP adresy a DNS (Upravit). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/netconnection/set-netconnectionprofile?view=windowsserver2025-ps

Snímek: route print -4 na stanici W11-1 (Windows 11 24H2) – LAN0 172.23.233.234 s výchozí bránou 172.23.224.1 (Default Switch), LAN1 192.168.0.10 bez brány; metrika 15 u výchozí trasy = metrika rozhraní podle rychlosti linky.

Metrika trasy = RouteMetric + ifMetric (metrika rozhraní, automaticky podle rychlosti linky, lze změnit Set-NetIPInterface -InterfaceMetric). Trasa s nižší metrikou vyhrává, při shodě delší prefix. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/nettcpip/new-netroute?view=windowsserver2025-ps

Ve Windows se NAT používá i lokálně: Hyper-V přepínač Default Switch (na stanicích v C304 dává virtuálním strojům DHCP a internet přes NAT), WSL2, Mobilní hotspot a Sdílení připojení k internetu. Vlastní NAT pro Hyper-V přepínač: New-NetNat (modul NetNat).

Pro IPv6 existuje DHCPv6 (stavová konfigurace) – Windows ho používá, pokud router v RA nastaví příznaky M/O; kromě toho si adresy generuje sám pomocí SLAAC. Přepínače ipconfig /release6 a /renew6 pracují s DHCPv6. PXE boot: klient dostane přes DHCP options 66 (Boot Server Host Name) a 67 (Bootfile Name) adresu TFTP serveru a jméno zavaděče; option 60 (PXEClient) se používá, když DHCP a PXE server běží na jednom stroji. Používá to WDS i moderní nástupci (Configuration Manager PXE, iPXE). WDS je od Windows Server 2022 zastaralý (L03).

Negativní kešování – pokud autoritativní server odpoví negativně (NXDOMAIN), klient si i tuto odpověď zapamatuje. Windows 11 má kromě klasického DNS klienta i mDNS/LLMNR pro překlad jmen v lokální síti bez DNS serveru (LLMNR Microsoft doporučuje vypnout politikou, mDNS je standard RFC 6762).

V doménovém prostředí Microsoft nedoporučuje „Require DoH“ – Active Directory je silně závislé na DNS a DNS server ve Windows Server před 2025 (2026-06) DoH neuměl. DNSSEC je doplněk, ne náhrada: DoH chrání přenos, DNSSEC ověřuje pravost dat. Podporu DNS over TLS (DoT) v klientu Windows 11 se z dokumentace learn.microsoft.com nepodařilo ověřit – na snímku neuvádíme. České popisky voleb šifrování jsou překladem anglických „Unencrypted only“, „Encrypted only (DNS over HTTPS)“, „Encrypted preferred, unencrypted allowed“ – ověřit přesné znění na Windows 11 25H2 s českým jazykem. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/networking/dns/doh-client-support Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/networking/dns/dns-encryption-dns-over-https

Rozsah 192.168.137.0/24 používá ICS od Windows 7 a pokračuje ve Windows 11; pokud stejný rozsah používá i nadřazená síť, ICS nefunguje. Změna přes registr HKLM\SYSTEM\CurrentControlSet\Services\SharedAccess\Parameters (ScopeAddress, StandaloneDhcpAddress). Wireless Hosted Network je popsán jako funkce Windows 7 (dokumentace nebyla od té doby aktualizována); v odpovědích Microsoft Q&A a v dokumentaci Intelu se uvádí, že nový ovladačový model WDI ve Windows 10 SoftAP/ad-hoc nepodporuje, a doporučuje se Mobilní hotspot. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/win32/nativewifi/about-the-wireless-hosted-network Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/answers/questions/4260014/hosted-network-not-supported Zdroj: https://www.intel.com/content/www/us/en/support/articles/000023257/wireless.html

Klasický dialog Síťová připojení (ncpa.cpl) \ Vlastnosti \ Sdílení – snímky z Windows 11 24H2 (stanice W11-1 z E03): vlevo místní nabídka adaptéru LAN0 (Default Switch = připojení k internetu), vpravo karta Sdílení jeho vlastností. Karta Sdílení existuje jen na počítači s alespoň dvěma síťovými připojeními; při více než dvou se v rozevíracím seznamu vybírá privátní rozhraní, kterému ICS přidělí adresu 192.168.137.1 (na snímku je jediné další rozhraní LAN1, seznam se proto nezobrazuje).

Místo vypínání IPv6 Microsoft doporučuje změnit prioritu prefixů („Prefer IPv4 over IPv6“, DisabledComponents = 0x20) – viz snímek IPv6 ve Windows 11. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/troubleshoot/windows-server/networking/configure-ipv6-in-windows

IPv6 adres je 3.4*10^38 (oproti 4*10^9 IPv4 adres), což 6.5*10^23 adres na každý metr čtvereční planety Země nebo 5*10^28 pro každého člověka.

Prefix 2001:db8::/32 je vyhrazen pro dokumentaci a příklady (RFC 3849) – původní příklady s fec0:: používaly site-local adresy, které jsou od RFC 3879 (2004) zrušené.

Globální individuální IPv6 adresy mohou mít i jiný prefix než 001, ovšem ty jsou zatím rezervovány a budou použity až dojdou globální individuální IPv6 adresy s prefixem 001. Obrázek ukazuje původní schéma s modifikovaným EUI-64 identifikátorem odvozeným z MAC adresy. Windows od Vista ve výchozím stavu generuje náhodný stabilní identifikátor (netsh interface ipv6 set global randomizeidentifiers, Get-NetIPv6Protocol → RandomizeIdentifiers) a navíc dočasné adresy podle RFC 8981 (dříve RFC 4941) – ty se pravidelně mění a používají se pro odchozí spojení (SuffixOrigin = Random ve výpisu Get-NetIPAddress).

Sousedy (obdoba ARP tabulky) vypíše Get-NetNeighbor -AddressFamily IPv6 nebo netsh interface ipv6 show neighbors. Index rozhraní za % odpovídá ifIndex ve výpisu Get-NetAdapter.

V říjnu 2005 (v RFC 4193) nahradily Site-Local Addresses, jenž byly označeny jako deprecated (v RFC 3879). Bit L určuje jakým způsobem bylo vygenerováno globální ID. Pokud je nastaven na 1, znamená to, že byla použita tzv. lokální metoda generování globálního ID, jenž je popsána v RFC 4193.

https://en.wikipedia.org/wiki/Multicast_address#IPv6

Aktuálně se využívá Border Gateway Protocol (BGP), resp. jeho rozšíření, pro výpočet metriky. Kromě výše popsaného formátu lze jako výběrové IPv6 adresy používat i individuální (unicast) IPv6 adresy. Pro to je ovšem nutná podpora na směrovačích, které musí být schopny rozlišit, zda s danou IPv6 adresou mají nakládat jako s individuální nebo výběrovou.

RFC 8504 (IPv6 Node Requirements, leden 2019) nahradilo RFC 6434 (2011), které nahradilo RFC 4294 (2006). Aktuální požadavky na IPv6 uzel: IPsec SHOULD, dočasné adresy (privacy extensions) SHOULD s možností vypnutí uživatelem, přechodové mechanismy (6to4, ISATAP, Teredo) nejsou vyžadovány. Zdroj: https://www.rfc-editor.org/rfc/rfc8504

Zdroj (transition technologies vypnuté, verze): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/whats-new/deprecated-features Zdroj (DirectAccess deprecated, červen 2024): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/whats-new/deprecated-features Zdroj (DisabledComponents, doporučení nevypínat IPv6): https://learn.microsoft.com/en-us/troubleshoot/windows-server/networking/configure-ipv6-in-windows Poslední odrážka je záměrně formulována jako deklarace Microsoftu (článek Configure IPv6 in Windows: IPv6 je povinná součást Windows, nedoporučuje se vypínat), ne jako ověřený seznam – konkrétní seznam ověřených IPv6-only scénářů pro 24H2/Server 2025 na learn.microsoft.com není.

Pokud není prefix specifikován, použije se prefix o délce 64 bitů. Výchozí brána u IPv6 je typicky link-local adresa routeru (fe80::…), jak je vidět i na snímku klasického dialogu: Windows 11 24H2, Vlastnosti LAN1 \ Protokol IP verze 6 (TCP/IPv6) na W11-1 – ruční adresa 2001:db8:0:1::10/64, výchozí brána = link-local adresa stanice W11-2, která na síti Private1 vysílá oznámení směrovače (Set-NetIPInterface -AddressFamily IPv6 -Advertising Enabled -AdvertiseDefaultRoute Enabled), DNS 2001:db8:0:1::1.

Ve výpisu ipconfig /all (Windows 11 24H2, W11-1, adaptér LAN1) je vidět globální adresa ze SLAAC (IPv6 Address), „Temporary IPv6 Address“ – dočasná adresa, která se používá jako zdrojová pro odchozí spojení –, link-local adresa a jako výchozí brána link-local adresa směrovače (W11-2 s oznámením směrovače na síti Private1). V laboratorní síti není DHCPv6 server, proto chybí adresa z DHCPv6; IPv4 je statická (DHCP Enabled: No).

ID oboru (Scope ID) určuje topologický rozsah v jehož rámci může být IPv6 adresa použita jako unikátní identifikátor. Snímek: netsh interface ipv6 show addresses level=verbose na W11-1 (Windows 11 24H2) – dočasná adresa (Temporary) s omezenou dobou platnosti, veřejná adresa ze SLAAC (Public) a link-local adresa (Other) na adaptéru LAN1. Stav DAD (Duplicate Address Detection): Tentative = adresa se ještě ověřuje, Preferred = platná a používaná, Deprecated = platná, ale nepoužívá se pro nová spojení (typicky staré dočasné adresy), Duplicate = konflikt.

PowerShell cmdlety vrací objekty, které lze dál filtrovat a řadit (Where-Object, Sort-Object, Export-Csv) – to je hlavní důvod, proč jsou pro skriptování a vzdálenou správu (Invoke-Command) vhodnější než textový výstup klasických nástrojů. Klasické nástroje zůstávají pro rychlou interaktivní diagnostiku a na cvičení (E03) se používají obě sady.

AutomatedLab nasazuje stanice s vypnutou bránou firewall ve všech profilech; skript E03 (Lab 00) ji zapíná a obnovuje výchozí stav. V Lab 03 studenti přepnou LAN1 do veřejného profilu (ping neprochází) a odpověď na ping povolí vlastním pravidlem pro ICMPv4 echo.

Proto může nslookup dát jinou odpověď než aplikace: neprojde přes Name Resolution Policy Table, hosts soubor ani DoH nastavení. Pro ladění „proč se mi jméno nepřekládá“ použít Resolve-DnsName, pro ověření odpovědi konkrétního serveru nslookup nebo Resolve-DnsName -Server. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/dnsclient/resolve-dnsname?view=windowsserver2025-ps

MSDT (Microsoft Support Diagnostic Tool) byl označen za zastaralý v lednu 2023; plán Microsoftu: 2023 přesměrování poradců do Získat nápovědu, 2024 odstranění zbývajících poradců, 2025 odstranění platformy MSDT. Ve Windows 11 24H2/25H2 už msdt.exe /id NetworkDiagnosticsNetworkAdapter poradce nespustí. Get-NetView: https://www.powershellgallery.com/packages/Get-NetView (zdrojový kód https://github.com/microsoft/Get-NetView). Aktuální verzi se v době přípravy nepodařilo ověřit – před cvičením zkontrolovat. Zdroj (MSDT deprecated): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/whats-new/deprecated-features Zdroj (harmonogram): https://support.microsoft.com/en-us/windows/deprecation-of-microsoft-support-diagnostic-tool-msdt-and-msdt-troubleshooters-0c5ac9a2-1600-4539-b9d0-069e71f9040a

Zdroj (Message Analyzer retirement notice): https://learn.microsoft.com/en-us/openspecs/blog/ms-winintbloglp/dd98b93c-0a75-4eb0-b92e-e760c502394f Zdroj (pktmon): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/networking/technologies/pktmon/pktmon Zdroj (netsh trace): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/administration/windows-commands/netsh-trace Zdroj (etl2pcapng): https://github.com/microsoft/etl2pcapng

Standardně odpovídá každý profil jedné konkrétní bezdrátové sítí (bezdrátové síti identifikované jedním konkrétním SSID) a název profilu je totožný s SSID této bezdrátové sítě. Pak priorita použití konkrétního bezdrátového profilu vyjadřuje prioritu připojení k bezdrátové síti s SSID uloženém v tomto profilu (neboli preferování dané bezdrátové sítě před ostatními).

Wi-Fi 7 přináší Multi-Link Operation (současné použití více pásem), 320 MHz kanály a 4K-QAM. Podpora vyžaduje adaptér i přístupový bod s Wi-Fi 7 a WPA3. Zdroj: https://support.microsoft.com/en-us/windows/experience/connectivity-networking/faster-and-more-secure-wi-fi-in-windows Zdroj: https://techcommunity.microsoft.com/blog/windows-itpro-blog/introducing-wi-fi-7-for-enterprise-connectivity/4456751

SSID sítě je potřeba zadat pouze v případě, že lze profil použít pro více sítí zároveň (obsahuje více než jedno SSID) a musíme specifikovat, ke které z těchto sítí se budeme připojovat. Standardně ovšem odpovídá každý profil jedné jediné síti (sítí identifikované jedním konkrétním SSID) a SSID bude zjištěno automaticky z profilu. Specifikace rozhraní, jenž se má použít pro připojení, má smysl pouze v případě, že máme více bezdrátových síťových rozhraní a chceme použít pro připojení konkrétní z nich. Pokud není rozhraní zadáno, vybere systém Windows vhodné rozhraní automaticky. Snímek vpravo je panel sítí z Windows 10; ve Windows 11 je seznam Wi-Fi sítí součástí Rychlého nastavení (šipka u tlačítka Wi-Fi).

Ruční připojení k bezdrátové síti je potřeba např. pokud síť nevysílá své SSID (a nezobrazí se v seznamu sítí) nebo např. pokud chceme vytvořit profil pro bezdrátovou síť, jenž není aktuálně v dosahu. Průvodce vlevo a uprostřed je z Windows 8, dialog Přidat novou síť vpravo z Windows 10 – ve Windows 11 vypadá stejně a nabízí i WPA3.

Řádek „Stav hostované sítě: Nespuštěno“ na snímku (Windows 7) se týká Wireless Hosted Network – u dnešních ovladačů (WDI) se nezobrazuje.

WEP používá jen 40 bitů resp. 104 bitů pro klíče, 24 bitů se používá pro uložení dalších informací (IV). WPA2 je implementací standardu 802.11i. WPA3 (Wi-Fi Alliance 2018): SAE handshake nahrazuje čtyřcestný handshake s PSK, který byl náchylný na offline slovníkový útok; Wi-Fi Easy Connect (DPP, QR kód) pro zařízení bez displeje. Zranitelnosti Dragonblood (2019) vedly k úpravám SAE (hash-to-element, H2E). Pozor na Wi-Fi Protected Setup (WPS) – často nevhodná implementace (formálně vyžaduje stisk tlačítka apod., ale často i bez, nebo je PIN odvozen od MAC). Zdroj (WEP/TKIP deprecated 1903): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/whats-new/deprecated-features Zdroj (WPA3 ve Windows): https://support.microsoft.com/en-us/windows/experience/connectivity-networking/faster-and-more-secure-wi-fi-in-windows

Pro ještě vyšší bezpečnost se často generují nové klíče ne jen při vytváření relace (při připojování k bezdrátové síti), ale i během relace, např. co hodinu se vygeneruje nový klíč, jenž nahradí aktuálně používaný klíč. Certifikáty jsou často uloženy na čipové kartě nebo v TPM (Windows Hello for Business). Microsoft doporučuje přechod z PEAP-MSCHAPv2 na EAP-TLS kvůli ochraně hesel (souvisí s postupným útlumem NTLM).

Čím nižší číslo, tím vyšší priorita. Hesla potřebná pro připojení k bezdrátovým sítím jsou uložena přímo v bezdrátových profilech. Lze je zobrazit buď přes vlastnosti bezdrátové sítě (pokud je síť v dosahu, jinak nelze toto okno vyvolat) nebo pomocí nástroje netsh (netsh wlan show profile name="<název>" key=clear). Netýká se hesel pro autentizaci např. u RADIUS serveru, ty jsou uloženy jinde (Credential Manager).

Vlevo výstup netsh wlan show profiles / export profilu, vpravo Nastavení › Síť a internet › Wi-Fi › Spravovat známé sítě.

Původní snímek deklaroval, že zjišťování topologie používá LLDP – ve skutečnosti komponenty „mapovač“ a „odpovídající zařízení“ implementují proprietární LLTD (Microsoft, specifikace MS-LLTD). Podpora LLDP (ms_lldp) přibyla ve Windows 10 / Server 2016 jako samostatný ovladač viditelný na snímku (Windows 11 24H2, vlastnosti adaptéru LAN0 na W11-1 s vybraným Ovladačem protokolu LLDP společnosti Microsoft; komponenty LLTD jsou v seznamu níže). Zdroj (NetLldpAgent, vyžaduje DataCenterBridging): https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/netlldpagent/?view=windowsserver2025-ps

Zdroj (SMB1 není instalován v žádné edici Windows 11, podepisování 24H2): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/storage/file-server/troubleshoot/detect-enable-and-disable-smbv1-v2-v3 Zdroj (přehled zabezpečení SMB 24H2 / Server 2025 – podepisování, guest, NTLM, QUIC, rate limiter, NetBIOS porty): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/storage/file-server/smb-security-hardening Zdroj (Home nevyžaduje podepisování; Server 2025 jen odchozí): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/storage/file-server/smb-signing Zdroj (problémy s NAS po 24H2): https://techcommunity.microsoft.com/blog/filecab/accessing-a-third-party-nas-with-smb-in-windows-11-24h2-may-fail/4154300

Snímek je z Windows 11 24H2 – přepínač „Svěřit správu výchozí tiskárny systému Windows“ v sekci Předvolby tiskárny na stránce Nastavení \ Bluetooth a zařízení \ Tiskárny a skenery (nad ním nový Chráněný tisk v systému Windows, viz dále). Ve Windows 10 byla stejná volba zaškrtávacím políčkem pod seznamem tiskáren. Chování „Windows spravuje výchozí tiskárnu“ ukládá dvojici síť–tiskárna automaticky, tabulku ale uživatel nevidí ani neupravuje (na rozdíl od Location Aware Printing).

Tlačítko Spravovat výchozí tiskárny se objevilo až po vybrání nějaké tiskárny. Snímky jsou z Windows 8 a nelze je znovu pořídit.

Zdroj (WPP – postup, chování): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/modern-print/windows-protected-print-mode/windows-protected-print-mode Zdroj (WPP FAQ – bude výchozí v budoucnu): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/modern-print/windows-protected-print-mode/windows-protected-mode-faq Zdroj (harmonogram konce servisu ovladačů, aktualizace květen 2025): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/drivers/print/end-of-servicing-plan-for-third-party-printer-drivers-on-windows Zdroj (LPR/LPD deprecated): https://learn.microsoft.com/en-us/windows/whats-new/deprecated-features České znění popisku „Windows protected print mode“ v Nastavení se nepodařilo ověřit (dokumentace jen anglicky) – ověřit na Windows 11 25H2.

Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/universal-print/discover-universal-print Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/universal-print/fundamentals/universal-print-connector-with-ipp