DISM je nezávislý na edici systému, jinak by jen stěží mohl provádět upgrade edice systému Windows. DISM se nachází v adresáři <windows>\System32 (je v PATH, dism lze tedy volat bez zadání celé cesty, pozor ale na kolize s verzí z Windows ADK – Deployment and Imaging Tools Environment ji dává do PATH před systémovou). Pravidlo verzí: DISM z Windows 11 (nebo z ADK pro Windows 11) obslouží bitové kopie Windows 11, Windows 10 i 8.1/Server 2016; starší DISM novější bitovou kopii neobslouží. Aktuální Windows ADK je 10.1.26100.2454 (prosinec 2024) s WinPE doplňkem – podporuje Windows 11 25H2/24H2 a Windows Server 2025/2022 (ověřeno 9/2026 na learn.microsoft.com; k ADK se od roku 2026 vydávají servisní záplaty, aktuálně KB5079391 kvůli CVE-2026-25166 ve Windows SIM); ADK 10.1.28000.1 (listopad 2025) je určen pro Windows 11 26H1 na ARM64. Od ADK pro Windows 11 22H2 chybí 32bitové WinPE. Ve cvičeních (E02) se používá ADK nainstalované na stanici W11 a WinPE amd64 (winpe-w11-amd64.iso). Tabulka podporovaných platforem na learn.microsoft.com uvádí jen kombinace x86/x64; správu ARM64 bitových kopií z x64 hostitele explicitně nepopisuje – neslibovat studentům, že funguje vše. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-supported-platforms Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/get-started/adk-install

Modul Dism je součástí Windows (Windows PowerShell 5.1 i PowerShell 7 přes Windows PowerShell compatibility). Cmdlety neumějí všechno – mezinárodní nastavení (/Get-Intl, /Set-*Locale) zůstávají jen v dism.exe, což dokumentace výslovně uvádí. Příklad práce s objekty: Get-WindowsPackage -Online | Where-Object ReleaseType -eq 'SecurityUpdate' vypíše jen nainstalované aktualizace zabezpečení; totéž s dism.exe znamená parsovat textový výstup /Get-Packages. Úspěch operace lze testovat přes $? nebo try/catch; dism.exe vrací návratový kód a loguje do %WINDIR%\Logs\DISM\dism.log. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/dism/

Soubory .esd (komprimace „recovery“, např. install.esd z média staženého nástrojem Media Creation Tool) nelze připojit – lze je pouze aplikovat (/Apply-Image) nebo exportovat do .wim (/Export-Image). Připojený .ffu se chová jako virtuální disk; do adresáře se mapuje jen oddíl s Windows. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Starší verze DISM (určené pro Windows 7 a Vista) uměly pracovat pouze s .wim soubory a jejich přepínače používaly Wim namísto Image (např. /Get-WimInfo, /WimFile apod.) – dnes už jen jako aliasy. Historie: základní informace o bitových kopiích ve .wim souboru vracel také imagex /info <cesta-k-wim>. ImageX je zastaralý a plně ho nahradil DISM (dokumentace už na něj jen odkazuje jako na nahrazený nástroj); binárka imagex.exe je v ADK stále přibalena ve složce Deployment Tools\<arch>\DISM, ve výuce (E02) se už nepoužívá. Ve cvičení E02 studenti tímto příkazem zjišťují index edice Windows 11 Pro v install.wim z win11.iso (aktuálně index 6, ale je nutné ověřit podle výstupu). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Připojovaný .wim/.vhd/.vhdx soubor nesmí být uložen na oddílu disku se souborovým systémem FAT32. Neplatí pokud je připojován pouze pro čtení a jeho velikost tímto nemůže překročit 4GB (limit pro soubory u FAT32). ReFS jako umístění bitové kopie DISM nepodporuje. Při připojování bitové kopie se nekopírují její data do cílového adresáře, jen se vytvoří adresářová struktura se zástupnými soubory (na způsob sparse files). Fyzicky se data nakopírují teprve tehdy, když se s nimi začne něco dělat (zobrazení, modifikace, …). Pozor na použití symbolického odkazu jako cílového adresáře, při zadání symbolického odkazu namísto standardního adresáře neoznámí dism chybu a začne připojovat bitovou kopii, ale později selže. Dříve bylo možné mít připojených maximálně 20 bitových kopií současně, aktuálně se žádný limit neuvádí. Ve cvičení E02 (Lab 03) se připojuje install.wim do D:\Deployment\mount s /ScratchDir:D:\scratch – globální přepínač /ScratchDir určuje pracovní adresář pro rozbalování balíků. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Historie: bitovou kopii bylo možné odpojit také pomocí imagex /unmount <adresář> [/commit]; ImageX je zastaralý (v ADK zůstává jen binárka imagex.exe vedle DISM, bez aktuální dokumentace). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Obnova připojení (remount) je potřeba např. pokud se z jiného připojení (adresáře) aktualizuje stejná bitová kopie (.wim/.vhd/.vhdx soubor), po restartu hostitele nebo pokud jsme přesouvali adresář, ve kterém je bitová kopie připojena. Stav připojené bitové kopie lze zjistit pomocí dism /Get-MountedImageInfo. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Nástroj dism je k dispozici ve standardní instalaci systému Windows, získávání informací tímto způsobem lze tedy s výhodou použít např. ve skriptech spouštěných po dokončení instalace systému Windows apod. V PowerShellu totéž vrací Get-WindowsEdition, Get-WindowsDriver, Get-WindowsPackage, Get-WindowsOptionalFeature, Get-WindowsCapability a Get-AppxProvisionedPackage. Přepínač /Get-StagedEditions z původního slidu už aktuální dokumentace edičních přepínačů neuvádí, proto byl vypuštěn. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-windows-edition-servicing-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-capabilities-package-servicing-command-line-options

Přepínač /Set-ProductKey má sice umožňovat zadání licenčního klíče jen po změně (upgradu) edice systému Windows (kdy klíč buď není vůbec zadán, nebo je nyní pro špatnou edici), ale funguje i v ostatních případech. Edice Windows 11 (2026): Home, Pro, Pro for Workstations, Pro Education, Education, Enterprise, Enterprise LTSC 2024 (podpora do 2029), IoT Enterprise LTSC 2024 (do 2034), SE. Upgrade Pro → Enterprise se v podnicích dnes provádí většinou předplatnou aktivací (Windows Enterprise E3/E5 přes Entra ID / Intune), ne klíčem. PowerShell: Get-WindowsEdition -Online, Set-WindowsEdition -Path <mount> -Edition <id>, Set-WindowsProductKey. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-windows-edition-servicing-command-line-options

Ukázat příklad částečně lokalizovaného jazyka pomocí dism /Online /Get-Intl. Od Windows 11 platí: výchozí jazyk UI nastavený DISMem zůstává u komerčních edicí zachován a jazyk zvolený v OOBE se stane preferovaným jazykem UI (Windows se v něm zobrazují); u edice Home se jazyk z OOBE stane výchozím jazykem systému. Korejské resp. japonské klávesnice mají 106/109 kláves a jiné rozložení, ostatní státy používají standardní klávesnice 101/102 kláves. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/add-language-packs-to-windows

Ve Windows 11 lze pro imaging použít jen jazykové balíčky distribuované jako .cab; LIP jazyky (Language Interface Pack) jsou jako .cab k dispozici jen pro 5 jazyků (ca-ES, eu-ES, gl-ES, id-ID, vi-VN), ostatní LIP jen jako .appx (Local Experience Pack) přes Nastavení po přihlášení. Odebírání jazyka: v opačném pořadí než přidání (/Remove-Package pro jazykový balíček a FoD, /Remove-ProvisionedAppxPackage pro LXP); z offline bitové kopie s čekajícími online akcemi nelze jazykový balíček odebrat. Install-Language (Windows 11 22H2+ a Server 2025) stáhne z Windows Update jazykový balíček i jazykové FoD; -CopyToSettings rovnou nastaví jazyk zobrazení a formáty; -ExcludeFeatures přeskočí FoD. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/add-language-packs-to-windows Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/features-on-demand-v2--capabilities Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/languagepackmanagement/install-language

MSI balík lze na rozdíl od EXE instalátoru rozbalit a většinou v něm lze dohledat instalovaný ovladač v .inf formátu; výrobci často nabízejí i „driver pack“ (.cab/.zip) s .inf ovladači pro nasazování. V běžícím systému stačí kliknout pravým tlačítkem myší na .inf soubor a zvolit Instalovat, nebo použít pnputil (viz dále). Historie: dřívější slide tvrdil, že ovladače lze spravovat pouze offline – to platí pro DISM (Add/Remove), nikoli pro systém jako celek. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-driver-servicing-command-line-options-s14

Neplatné .inf soubory v adresáři DISM přeskočí a jen o nich vypíše varování (nejde o chybu). Ve cvičení E02 (Lab 03) se přidávají kompletní balíčky ovladačů z úložiště běžícího systému C:\Windows\System32\DriverStore\FileRepository\1394.inf_amd64_* a usbstor.inf_amd64_* (samotný .inf z C:\Windows\INF balíčkem není); inbox balíčky bez vlastního .cat může být nutné přidat s /ForceUnsigned – jde o ukázku syntaxe. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-driver-servicing-command-line-options-s14 Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/drivers/install/kernel-mode-code-signing-policy--windows-vista-and-later-

Výchozí ovladače systému jsou uloženy ve skladu ovladačů (DriverStore) a v archívu drivers.cab; DISM je neodebírá. Ukázat dism /Get-Drivers, aby viděli, že u každého ovladače jsou údaje Published Name a Original File Name, kde Published Name je aktuální název .inf souboru, jenž se musí zadat při odebírání, a Original File Name je původní název .inf souboru při přidávání ovladače. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-driver-servicing-command-line-options-s14

pnputil je dnes doporučený nástroj pro skriptovanou správu ovladačů v běžícím systému; nahrazuje i historický devcon.exe z WDK. Přepínače /enum-devices existují od Windows 10 1903, /disable-device, /enable-device, /restart-device, /remove-device a /scan-devices od 2004, /enum-devicetree a /enum-containers od Windows 11 23H2. DISM /Online umí ovladače pouze vypsat (/Get-Drivers, /Get-DriverInfo) a exportovat (/Export-Driver); přidávání a odebírání je jen offline. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/drivers/devtest/pnputil-command-syntax

Soubory .msu jsou obdobou .msi souborů, jen pro bezobslužnou (unattended) instalaci; .msu obal obsahuje .cab s vlastním balíkem a metadata pro Windows Update Agent. Kumulativní aktualizace se z katalogu Microsoft Update stahují právě jako .msu. Neplést si adresář \<windows>\%Temp% s <windows>\%Temp%. Předpona \ znamená, že jde o relativní cestu. U bitových kopií jde o relativní cestu vzhledem k adresáři, do kterého jsou připojeny. V tomto případě tedy cesta \<windows>\%Temp% odkazuje do adresáře, jenž se nachází v bitové kopii a ne v hostitelském systému, kde běží dism. Globální přepínač /ScratchDir lze používat i u jiných dism operací, jenž vytvářejí během své činnosti nějaké dočasné soubory, nejvíce má ale smysl při instalaci balíků, kde je často potřeba rozbalit instalační soubory. Ve WinPE (RAM disk X: je malý) je /ScratchDir na fyzický disk prakticky nutný. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options

Pokud je zadán adresář obsahující .msu a/nebo .cab soubory, budou automaticky prohledány také všechny podadresáře. Balík je aplikovatelný, pokud jsou nainstalovány všechny balíky, na nichž závisí (které potřebuje pro svou instalaci nebo běh). DISM ale plnou kontrolu závislostí neprovádí – u .msu je třeba číst pokyny v příslušném KB článku. Ve cvičení E02 (Lab 03) studenti zapínají .NET Framework 3.5 přes dism /Enable-Feature /FeatureName:NetFX3 /All /Source:<médium>\sources\sxs /LimitAccess (varianta /Add-Package s .cab netfx3 ze sources\sxs je jen zmíněna) a v bodovaném úkolu 1 skriptují hromadné přidání všech balíků z adresáře updates (stačí zadat adresář). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options

Pořadí servisních operací u instalačního média: jazyky a FoD → LCU (pro install.wim i winre.wim a boot.wim) → aplikace; kompletní postup včetně Dynamic Update (Setup DU, SafeOS DU) popisuje článek „Update Windows installation media with Dynamic Update“. Pokud se LCU přidá před jazykem, musí se přidat znovu. Checkpointy: „Starting with Windows 11, version 24H2, the latest cumulative update may have a prerequisite cumulative update that is required to be installed first. … Only the target cumulative update and any prerequisite checkpoint cumulative updates should be in the -PackagePath folder.“ V katalogu Microsoft Update jsou checkpointy ke stažení pod tlačítkem Download u cílové LCU. Windows 10 skončil podporu 14. 10. 2025 (spotřebitelské ESU do 13. 10. 2026) – jeho LCU dnes už nejsou tématem nasazení, jen migrace. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/update/release-cycle Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/servicing-the-image-with-windows-updates-sxs Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/update/media-dynamic-update

Balíky jsou instalovány během konfiguračního průchodu offlineServicing/specialize při prvním startu. Výhodou použití souboru odpovědí pro definici pořadí instalace balíků je, že jsou v něm uvedeny všechny instalované balíky. Instalace balíků pomocí dism sice garantuje, že budou balíky nainstalovány v pořadí, v jakém byly zadány na příkazové řádce při přidávání do bitové kopie pomocí dism /Add-Package, ovšem při přidávání dalších balíků (dalším voláním dism /Add-Package) už nebude garantováno, zda tyto balíky budou nainstalovány před nebo až po dříve přidaných balících. U WinPE bitové kopie se volitelné komponenty vypisují vždy jako pending, i když instalace proběhla – je to záměr. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options

Soubory .cab jsou archívy, jenž se při instalaci prostě rozbalí, lze tedy jednoduše dohledat soubory, jenž se mají odebrat. Soubory .msu jsou obálka pro Windows Update – DISM z nich při /Remove-Package neumí přečíst identitu balíku, proto se odebírá podle názvu (Package Identity z /Get-Packages). Odinstalace LCU v běžícím systému: dism /Online /Remove-Package /PackageName:Package_for_RollupFix~31bf3856ad364e35~amd64~~<build>.<revize> (wusa /uninstall u kumulativních aktualizací Windows 10/11 nefunguje). Alternativa pro uživatele: Nastavení > Windows Update > Historie aktualizací > Odinstalovat aktualizace. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options

Tabulka je přepisem stavového diagramu z původní prezentace (pět stavů, přechody Přidání/Odebrání/Start systému/Připojení zařízení) – zkontrolováno proti textu pptx, přechody odpovídají. Stav ovladače (installed vs. staged) v bitové kopii ukazuje dism /Get-Drivers; v běžícím systému pnputil /enum-drivers vypisuje obsah skladu ovladačů (staged) a pnputil /enum-devices /drivers ukazuje, který ovladač je na zařízení skutečně použit.

Ve Windows 11 se řada dřívějších „funkcí“ přesunula do funkcí na vyžádání (viz slide Funkce na vyžádání); v Nastavení jsou obě skupiny pod Volitelné funkce, klasický dialog „Zapnout nebo vypnout funkce systému Windows“ je odtud dostupný odkazem Další funkce systému Windows (přesné české znění ověřit na stanici). Příklad ze stanic C304: Hyper-V se povoluje jedním příkazem včetně nadřazených funkcí (/All), restart se odkládá (/NoRestart) – viz exercises/README.md. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/windows-deployment-scenarios-and-tools

Název balíku obsahujícího povolovanou resp. zakazovanou funkci (přepínač /PackageName) je potřeba zadat jen v případě, že ho dism není schopen dohledat na základě jména dané funkce (většinou ho ale najde). Přepínač /Source je primárně potřeba v případě, že nepovolujeme zakázanou, ale odebranou funkci (viz přepínač /Remove) a nechceme/nemůžeme použít Windows Update. Lze zadat více /Source; soubory se berou z prvního umístění, kde jsou nalezeny. Bez /Source se u odebrané funkce použije cesta ze zásad skupiny (Specify settings for optional component installation and component repair), u online systému pak Windows Update. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options

Dva typy FoD: bez satelitních balíků (monolitické .cab) a se satelitními balíky (jazykově neutrální jádro + jazykové/architekturní satelity) – druhé lze správně přidat jen přes /Add-Capability, proto Microsoft /Add-Package pro FoD označuje za zastaralé. Repozitář musí být „well-formed“ (nelze jen nakopírovat .cab soubory do složky). Pořadí zdrojů: /Source → cesta ze zásad skupiny (Specify settings for optional component installation and component repair) → Windows Update (jen online a bez /LimitAccess). Ve firmách bez přístupu k Windows Update je nutné zásadou skupiny nebo Intune nastavit alternativní zdroj, jinak instalace RSAT apod. selže s chybou 0x800f0954. Umístění v Nastavení: ve Windows 11 22H2+ Systém > Volitelné funkce (dříve Aplikace > Volitelné funkce) – přesné české znění ověřit na stanici. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/features-on-demand-v2--capabilities Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-capabilities-package-servicing-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/get-started/removed-deprecated-features-windows-server

Audit mód (sysprep /audit) a zachycení referenčního počítače jsou téma L02; siloed provisioning packages (.spp) z ADK umožňují OEM přidávat desktopové aplikace do bitové kopie i offline (dism /Apply-SiloedPackage), v podnikovém nasazení se ale nepoužívají. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-app-package--appx-or-appxbundle--servicing-command-line-options

Historie: Windows 8 zavedly „Modern UI“ aplikace (.appx) instalované jen z Windows Store; Windows 10 je rozšířily na UWP a od verze 1709 přišel formát MSIX, který balí i klasické desktopové aplikace. Windows Store byl přejmenován na Microsoft Store. Závislosti (framework balíčky, např. Microsoft.VCLibs, Microsoft.NET.Native.Framework) se musí zadat přes /DependencyPackagePath, u x64 cíle včetně x86 variant. Po přidání/odebrání jazykového balíčku je nutné všechny .appxbundle/.msixbundle zřídit znovu (mění se použitelnost jazykových resource balíčků). /Region určuje, ve kterých oblastech se aplikace zřídí (jinak jen pokud je připnutá na Start). /StubPackageOption:installstub zřídí jen zástupný balíček (stažení plné aplikace při prvním spuštění). Odebírání předinstalovaných aplikací (debloat) z bitové kopie: Get-AppxProvisionedPackage -Path <mount> | Where DisplayName -like '*Xbox*' | Remove-AppxProvisionedPackage – typický skript pro referenční bitovou kopii. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-app-package--appx-or-appxbundle--servicing-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/application-management/sideload-apps-in-windows

winget není součástí Windows Sandbox ani WinPE; na čisté instalaci je k dispozici až po první registraci App Installer ze Store (lze vynutit Add-AppxPackage -RegisterByFamilyName -MainPackage Microsoft.DesktopAppInstaller_8wekyb3d8bbwe nebo Repair-WinGetPackageManager). winget spouštěný bez oprávnění správce vyvolá UAC výzvu u instalátorů, které ji potřebují; v administrátorské konzoli výzvy nejsou. Microsoft Store for Business měl být ukončen 31. 3. 2023, portál skončil v průběhu roku 2023; Configuration Manager jeho podporu odebral v první verzi po 1. 3. 2023. Náhradou je integrace Intune s Microsoft Store přes Windows Package Manager (aplikace se v Intune vyhledají a přiřadí, automaticky se aktualizují) a winget pro skriptování. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/package-manager/winget/ Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/app-management/deployment/add-microsoft-store Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/lifecycle/announcements/microsoft-store-for-business-education-retiring Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/app-management/deployment/win32

V souboru odpovědí by neměla být žádná nastavení z jiných sekcí než offlineServicing, jelikož dism může aplikovat (spustit) i nějaké nastavení z jiných fází (hlavně z fáze specialize). Soubor odpovědí se vytváří ve Windows System Image Manager (Windows SIM z ADK) – téma L02. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/dism/use-windowsunattend

Pořadí DISM /RestoreHealth → sfc /scannow je standardní postup podpory Microsoftu: sfc opravuje soubory z úložiště komponent, takže poškozené úložiště musí být opraveno nejdřív. /RestoreHealth bez /Source stahuje z Windows Update; ve firmě s WSUS/Intune bez přístupu na WU je nutný /Source (připojený install.wim stejné verze a stejné úrovně aktualizací) nebo zásada skupiny pro alternativní zdroj. /StartComponentCleanup provádí i automatická údržba (Plánovač úloh, Servicing\StartComponentCleanup); /ResetBase navíc znemožní odinstalaci nainstalovaných aktualizací a v továrním scénáři může trvat přes 30 minut (/Defer). Datum posledního /ResetBase je v registru HKLM\SOFTWARE\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Component Based Servicing\LastResetBase_UTC. /RevertPendingActions není podporován na běžícím systému ani na WinPE/WinRE; slouží k odvrácení čekajících akcí, které způsobily selhání startu. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-operating-system-package-servicing-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/repair-a-windows-image

Microsoft dnes dělí nasazení na „modern“ (Autopilot + Intune, bez image) a „traditional“ (Configuration Manager OSD, image-based). Volba se řídí identitou zařízení (Entra join vs. doménová/hybridní) a tím, zda je k dispozici infrastruktura on-premises. MDT: Microsoft v prosinci 2024 oznámil ukončení, podpora skončila první verzí Configuration Manageru po 10. 10. 2025; MDT nikdy nepodporoval Windows 11 ani ADK pro Windows 11. WDS: nasazení pomocí boot.wim z instalačního média Windows 11 je zablokováno, PXE boot vlastních (Configuration Manager) boot bitových kopií funguje dál. SCCM = System Center Configuration Manager (do 2019), MECM = Microsoft Endpoint Configuration Manager (2019–2022), od října 2022 Microsoft Configuration Manager jako součást rodiny Microsoft Intune. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/windows-deployment-scenarios-and-tools Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/release-notes Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/get-started/removed-deprecated-features-windows-server

Dělení platí i dnes, jen se posunula praxe: cloudové nasazení (Autopilot) pracuje výhradně s „tenkou“ OEM bitovou kopií výrobce, tlusté/hybridní bitové kopie se udržují tam, kde se stále nasazuje image (Configuration Manager, laboratoře, kiosky, VDI šablony).

Historie: pro vytvoření tlusté bitové kopie se dříve používal MDT (sekvence Sysprep and Capture); dnes je tuto roli v on-premises prostředí přebírá Configuration Manager, v laboratoři ruční postup z L02 (audit mód, sysprep, WinPE, DISM).

Windows Autopilot „transformuje“ OEM instalaci do firemního stavu (zásady, aplikace, změna edice Pro → Enterprise) – správce neudržuje žádnou vlastní bitovou kopii ani ovladače pro jednotlivé modely. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/overview

Typ 1: automatická instalace aktualizací v např. offline servicing fázi, aplikací v např. specialize fázi apod. Dnes typicky sekvence úloh Configuration Manageru: Apply Operating System → Apply Driver Package → Install Application → Install Software Updates. Typ 2: vytvoření několika tlustých bitových kopií s různými aplikacemi, ovladači apod. z jedné základní tenké bitové kopie (inkrementální vytváření bitových kopií).

Microsoft doporučuje nová zařízení nasazovat jako cloud-native (Microsoft Entra join); hybridní join přes Autopilot se nedoporučuje a slouží jen jako přechodová cesta. Autopilot vyžaduje předplatné Entra ID P1/P2 pro automatický zápis do MDM a licenci Intune. Windows To Go bylo odstraněno ve Windows 10 2004; WDS je od Windows Server 2022 částečně deprecated. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/tutorial/autopilot-scenarios Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/configuration/provisioning-packages/provisioning-packages Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-365/overview

LTI (MDT samostatně, nasazení ze sdíleného adresáře, média nebo přes WDS, uživatel může volit), ZTI (plně automatizované, jen s SCCM a jeho distribučními body), UDI (ZTI s průvodcem pro uživatele). Dnes se stejné rozlišení objevuje u Autopilotu: user-driven (uživatel se přihlásí), self-deploying (nulová interakce, ověření TPM), pre-provisioning (technik provede část za uživatele). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/osd/understand/introduction-to-operating-system-deployment

Ve cvičení E02 (Lab 05) studenti ve WinPE rozdělí disk pomocí diskpart, aplikují vlastní MyNewInstall.wim ze síťového sdílení příkazem dism /Apply-Image /ImageFile:"Z:\MyNewInstall.wim" /index:1 /ApplyDir:"C:" /Verify /CheckIntegrity a poté vytvoří zavaděč bcdboot C:\Windows /s S: /f UEFI (S: = oddíl EFI) a zkontrolují ho bcdedit /store S:\EFI\Microsoft\Boot\BCD /enum. Písmena jednotek ve WinPE se mohou lišit (diskpart → list volume). Rozdělení .wim na .swm: dism /Split-Image /ImageFile:install.wim /SWMFile:install.swm /FileSize:4000 – UEFI bootuje jen z FAT32, kde je limit souboru 4 GB. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Číslo fyzického disku se zjistí v diskpart (list disk) nebo Get-Disk v PowerShellu (nutno přidat PowerShell do WinPE). Formát cesty \\.\PhysicalDriveX odpovídá Win32 API CreateFile. FFU vs. WIM vs. VHDX srovnává článek „WIM vs. VHD vs. FFU: comparing image file formats“ – FFU je vhodné tam, kde se stejná bitová kopie nahrává na mnoho stejných strojů (výroba, učebny se stejným hardwarem), WIM tam, kde se bitová kopie servisuje a nasazuje na různé disky/oddíly. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/deploy-windows-using-full-flash-update--ffu Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Autopilot běží nad „semi-annual channel“ verzí Windows v podpoře (Windows 11 24H2/25H2, edice Pro, Pro Education, Education, Enterprise); vyžaduje síť (a přístup na koncové body Microsoftu) a licence Intune + Entra ID P1/P2. Pre-provisioning: technik na zařízení v OOBE stiskne 5× Windows a spustí technician flow (zásady zařízení, aplikace); uživatel pak dokončí jen user flow. Self-deploying a pre-provisioning vyžadují TPM 2.0 s možností atestace, proto nefungují v Hyper-V VM ani s virtuálním TPM – ve cvičeních lze demonstrovat jen user-driven. Windows Autopilot for existing devices není Autopilot nasazení jako takové: Configuration Manager sekvence úloh nainstaluje čistá Windows a uloží JSON s Autopilot profilem, po restartu proběhne user-driven Autopilot. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/overview Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/tutorial/autopilot-scenarios

Microsoft popisuje device preparation jako „simple, fast, observable, reliable“ – reaguje na typické problémy klasického Autopilotu (pomalé dynamické skupiny, těžké ladění ESP, nutnost hardwarového hashe). Klasický Autopilot dál existuje a je jediný, který umí hybridní Entra join, pre-provisioning a self-deploying. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/device-preparation/overview

Win32 vs. LOB: Microsoft doporučuje pro Windows používat výhradně typ Win32 (zejména při Autopilotu, kde míchání LOB a Win32 může kolidovat o Trusted Installer); u device preparation je míchání podporováno. Win32 aplikace se z Intune neodinstalují při odhlášení zařízení ze správy. Podporované edice pro Win32 správu: Windows 11/10 Pro, Enterprise, Education; zařízení musí být Entra registered/joined/hybrid joined. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/app-management/deployment/win32 Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/app-management/deployment/ Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/app-management/deployment/add-microsoft-store

Historie názvu: SMS → System Center Configuration Manager 2007/2012 (SCCM) → Configuration Manager current branch 1511+ → Microsoft Endpoint Configuration Manager (2019) → Microsoft Configuration Manager (2022, součást rodiny Intune). Licence je součástí Intune/EMS. Podporované verze (září 2026): 2603 (5.00.9146, dostupné od 5. 5. 2026, podpora do 5. 11. 2027), 2509 (baseline, 12. 11. 2025 – 12. 5. 2027), 2503 (31. 3. 2025 – 30. 9. 2026). PXE responder bez WDS je k dispozici od verze 1806; podporuje i DHCP option 82 (WDS ne). Od ADK pro Windows 11 22H2 lze vytvářet jen x64 boot bitové kopie; průvodce „Create Boot Image using MDT“ po přechodu na tento ADK selže (chybí x86 WinPE) – i proto Microsoft doporučuje MDT integraci odebrat. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/osd/understand/introduction-to-operating-system-deployment Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/osd/deploy-use/use-pxe-to-deploy-windows-over-the-network Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/core/servers/manage/updates Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/known-issues

Zřizovací balíčky vznikly ve Windows 10 (ICD – Windows Imaging and Configuration Designer v ADK, později WCD). Balíček může být podepsaný; při aplikaci z jiného než důvěryhodného zdroje Windows vyžadují potvrzení správce. Přesné české znění položky v Nastavení (Add or remove a provisioning package) nebylo v této revizi ověřeno na české instalaci Windows 11 – zkontrolovat na stanici a případně upravit. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/configuration/provisioning-packages/provisioning-packages Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-provisioning-package-command-line-options

Předchůdcem MDT byl Business Desktop Deployment (BDD 2007); první verze pod názvem MDT je MDT 2008. Komunita MDT dál používá i s ADK 24H2/26H1 (návody Deployment Research), Microsoft to ale výslovně nepodporuje a upozorňuje na chyby PowerShell/servicing v novějších ADK. Do výuky patří MDT už jen jako historie – zavedl pojmy (deployment share, task sequence, LTI/ZTI/UDI, Gather, CustomSettings), které přežívají v Configuration Manageru a v myšlení správců. Původní slidy 38–48 (Deployment Workbench, distribuční sdílení, body nasazení, sekvence úloh, šablony, základní úlohy, instalace aplikací) byly z přednášky odebrány; jejich obsah je shrnut zde a v následujícím mapování na dnešní nástroje. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/release-notes Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/known-issues Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/core/plan-design/changes/deprecated/removed-and-deprecated-cmfeatures

Praktická rada pro absolventy: v inzerátech a certifikaci MD-102 Endpoint Administrator (nahradila MD-100/MD-101 v roce 2023) se objevují Autopilot, Intune, Configuration Manager a provisioning packages; MDT a WDS jen v kontextu migrace starých prostředí. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/get-started/removed-deprecated-features-windows-server Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/known-issues Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/tutorial/autopilot-scenarios