TODO-SCREENSHOT: snímek 47 (konzole WDS z Windows Server 2008 R2) je ponechán záměrně jako historická ilustrace

Nástroje DISM, Sysprep a Copype byly dříve součástí WAIK (Windows Automated Installation Kit). S příchodem Windows 8 byl WAIK rozšířen o další nástroje a přejmenován na Windows ADK. Od ADK pro Windows 10 1809 je Windows PE samostatný add-on, který se instaluje po ADK a musí mít stejnou verzi. V laboratoři (E02, Lab 01) studenti instalují ADK 10.1.26100.2454 + WinPE add-on (Deployment Tools, ICD, Configuration Designer, USMT). Microsoft doporučuje aplikovat aktuální servisní patch ADK (KB5079391 nebo novější, CVE-2026-25166 ve Windows SIM). Pro Windows 11 26H1 Arm64 existuje samostatné ADK 10.1.28000.1 (listopad 2025). Microsoft Deployment Toolkit (poslední build 8456 z roku 2018, podpora jen ADK 1809 a Windows 10 1809) je vyřazen: integrace s Configuration Managerem je nepodporovaná od prvního vydání po 10. 10. 2025, Windows 11 ani ARM64 nikdy nepodporoval. Náhradou je Windows Autopilot, resp. OSD v Configuration Manageru. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/get-started/adk-install Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/release-notes Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/core/plan-design/changes/deprecated/removed-and-deprecated-cmfeatures (MDT: konec podpory „první vydání po 10. 10. 2025“) Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep--system-preparation--overview

Postup je stejný pro Windows 11 24H2/25H2 jako pro předchozí verze; mění se jen nástroje (ADK pro Windows 11, WinPE add-on) a formáty (VHDX, případně FFU). Alternativou k vlastní referenční bitové kopii je dnes Windows Autopilot, který žádnou bitovou kopii nenasazuje a jen dokonfiguruje OEM instalaci (viz kapitola o alternativách WDS).

Sysprep není v Total Commanderu a jiných 32-bitových správcích souborů na 64-bitovém OS vidět ve <windows>\System32\Sysprep, jelikož nefunguje folder redirection, který automaticky přesměrovává do <windows>\Sysnative\Sysprep. Příprava instalace systému Windows na doručení uživateli znamená dostat systém Windows do stavu, kdy je dokončena instalace i konfigurace systému Windows a zbývá pouze zadat posledních pár informací, jenž zná pouze uživatel (např. název počítače, názvy uživatelů, jenž budou daný systém používat, atd.). V tomto stavu se často nacházejí notebooky s předinstalovaným systémem. Od Windows 10 1607 lze Sysprep spustit i na instalaci, která vznikla upgradem (např. Windows 10 22H2 → Windows 11) – hodí se pro průběžnou aktualizaci referenční bitové kopie. Nepodporované je použití Sysprep na již nasazeném produkčním počítači, spuštění pod účtem SYSTEM (Task Scheduler, PsExec) a automatizace přes RunSynchronous. Pozor: aktualizace aplikací z Microsoft Store před generalize způsobí selhání Sysprep („was installed for a user, but not provisioned for all users“) – aplikace musí být provisionované pro všechny uživatele. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep--system-preparation--overview Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep--generalize--a-windows-installation

Sysprep /generalize /oobe /shutdown připraví počítač na zachycení a následné doručení uživateli; v laboratoři (E02, Lab 04) studenti spouštějí přesně tento příkaz z příkazového řádku se zvýšenými oprávněními (%WINDIR%\System32\Sysprep\sysprep.exe /generalize /oobe /shutdown); grafický dialog (OOBE, Generalize, Shutdown) je jen alternativa – GUI je od Windows 8.1 deprecated. /mode:vm přeskočí detekci hardwaru – VHD(X) se pak smí nasadit jen na VM se stejným hardwarovým profilem (např. Hyper-V → Hyper-V). Spuštění VM režimu mimo virtuální stroj není podporováno. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep-command-line-options Zdroj (explicitně zadaný soubor odpovědí přepíše cache v %WINDIR%\Panther): https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/windows-setup-automation-overview

KMS (Key Management Services) klienti jsou klienti, kterým KMS poskytuje volume licence; aktivace probíhá automaticky, takže SkipRearm (reset „rearm“ počítadla aktivační lhůty) už není třeba řešit. Limit 3 spuštění platil pro Windows 7 / Server 2008 R2; od Windows 8.1 / Server 2012 je limit 1001 – po jeho vyčerpání je nutné bitovou kopii vytvořit znovu. Pokud Sysprep skončí chybou, na stejné instalaci už ho znovu spustit nelze – je třeba bitovou kopii znovu nasadit. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep--generalize--a-windows-installation

Vestavěný účet Administrator použitý v Audit režimu je při průchodu generalize automaticky zakázán. Pozor na spořič obrazovky s heslem – po zamknutí se už do Audit režimu nelze přihlásit. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/boot-windows-to-audit-mode-or-oobe

CTRL+SHIFT+F3 nepřeskočí všechny části OOBE – skripty a nastavení z průchodu oobeSystem se přesto provedou. Windows Autopilot staví právě na OOBE: zařízení s OEM instalací se po přihlášení pracovním účtem připojí do Microsoft Entra ID, zaregistruje do Intune a dostane zásady a aplikace – bez vlastní bitové kopie (viz dále). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/boot-windows-to-audit-mode-or-oobe Zdroj: https://www.microsoft.com/en-us/windows/windows-11-specifications

Při hledání chyby nejdřív setuperr.log, pak setupact.log. Chyby ovladačů při specialize jsou v %WINDIR%\inf\setupapi.offline.log, chyby servisních operací souboru odpovědí v %WINDIR%\Panther\Cbs_unattend.log. Od Windows 10 2004 spouští instalace automaticky SetupDiag (%WINDIR%\Logs\SetupDiag). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/deployment-troubleshooting-and-log-files Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep--generalize--a-windows-installation

Seznam průchodů i jejich pořadí jsou stejné od Windows Vista; dokumentace pro Windows 11 se od Windows 10 neliší. Pozor však na přepracovaný instalátor Windows 11 24H2/25H2: soubor odpovědí vyhodnocuje přísněji a některé sekce (např. ModifyPartitions, části specialize/oobeSystem) může ignorovat – viz poznámka v cvičení E01 (Lab WSIM). Ověřeno na stanicích C304. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/windows-setup-configuration-passes Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/how-configuration-passes-work

Nastavení Windows PE se aplikují jen při spuštění instalace z Windows PE; nastavení instalace (Microsoft-Windows-Setup) se aplikují i při spuštění setup.exe z běžících Windows. Boot-critical ovladače (např. pro NVMe/RAID řadič) patří sem, ostatní ovladače do offlineServicing. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/how-configuration-passes-work

PowerShell ekvivalent: Use-WindowsUnattend -Path <mount> -UnattendPath <soubor.xml>. Při použití souboru odpovědí proti běžící instalaci (/Online) smí soubor obsahovat jen prvky průchodu offlineServicing.

Totéž se dělá i bez souboru odpovědí přímo nástrojem DISM na připojené (mounted) bitové kopii: /Add-Driver, /Add-Package, /Add-Capability – to je náplň cvičení E02, Lab 03 (úprava install.wim).

Historie: soubor odpovědí obsahoval komponentu Microsoft-Windows-IE-InternetExplorer (domovská stránka, vyhledávač, …). Internet Explorer 11 byl vyřazen 15. 6. 2022 (ve Windows 11 nikdy nebyl, z Windows Server 2025 je odstraněn); komponenta v referenci Unattend stále existuje, ale prakticky nemá co konfigurovat. Microsoft Edge (Chromium) se konfiguruje zásadami – ADMX šablony pro Group Policy nebo Intune (Settings Catalog), včetně IE módu pro starší weby. Chcete-li nastavení Edge dostat do referenční bitové kopie, lze zásady zapsat do registru skriptem v RunSynchronous nebo je nastavit v Audit režimu, ale doporučený způsob je centrální správa zásad. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/get-started/removed-deprecated-features-windows-server (Internet Explorer, Windows Server 2025) Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/customize/desktop/unattend/microsoft-windows-ie-internetexplorer

PersistAllDeviceInstalls má smysl jen při nasazení na identický hardware. SkipRearm (komponenta se dříve jmenovala Microsoft-Windows-Security-Licensing-SLC, ve Windows 8+ Microsoft-Windows-Security-SPP) ztratil význam – s volume (KMS/AD) nebo retail klíčem se Windows aktivují automaticky. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/sysprep--generalize--a-windows-installation

Nastavení jazyka v oobeSystem (Microsoft-Windows-International-Core) přeskočí obrazovku výběru oblasti; nastavení ve specialize ji nepřeskočí. Nastavení z oobeSystem se v Audit režimu nezobrazí. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/how-configuration-passes-work

Historie: ARM (32-bit) verze existovala jen pro Windows 8 / Windows PE 4.0; dnes je Windows PE pro ARM64 běžnou součástí add-onu (a pro Windows 11 26H1 Arm64 existuje samostatné ADK 10.1.28000.1). 64-bitové Windows PE bootuje jen 64-bitové UEFI/BIOS počítače; aplikace jiné architektury (např. 32-bitový nástroj v 64-bitovém WinPE, kde není WoW64) spustit nelze – přidávané nástroje musí být amd64. Do Windows 10 1709 byl limit běhu 72 hodin, od 1803 je 240 hodin. Windows PE není určeno jako thin client ani embedded OS (na to je Validation OS / Windows IoT Enterprise). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/winpe-intro Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/get-started/adk-install

Většina 64-bitových procesorů spadá pod architekturu amd64, ne jen AMD procesory. Volitelný přepínač /bootex (ADK 10.1.26100.2454 a novější) vytvoří médium se zavaděčem podepsaným certifikátem Windows UEFI CA 2023 – potřebné pro počítače, na kterých již byl odvolán starý certifikát PCA 2011 (KB5025885, CVE-2023-24932). Bez /bootex vznikne médium s certifikátem 2011. Soubor WimScript.ini (výjimky pro zachytávání a kompresi) lze dát do adresáře s dism.exe, aby ho DISM našel automaticky, nebo předat přepínačem /ConfigFile. V E02 (Lab 02) studenti do boot.wim přidávají volitelné komponenty WinPE-WMI a WinPE-SecureStartup (+ jazykové balíčky en-us) a ISO vytvářejí s makewinpemedia /bootex (Windows UEFI CA 2023). USB diskem je nejčastěji USB flash disk, ale lze použít i externí pevný disk. MakeWinPEMedia formátuje na FAT32 (soubory max. 4 GB) – pro větší install.wim vytvořte druhý NTFS oddíl nebo obraz rozdělte (/Split-Image). Nástroj MakeWinPEMedia z Windows ADK nahradil Oscdimg z WAIK (Oscdimg je v ADK stále k dispozici pro tvorbu ISO). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/winpe-create-usb-bootable-drive Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/copype-command-line-options Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-configuration-list-and-wimscriptini-files-winnext

Komponenty přidávejte jen nutné – každý balík zvětšuje boot.wim a prodlužuje start. Komponenty WinPE-Setup / WinPE-Setup-Client obsahují Windows Setup (setup.exe) pro vlastní boot.wim s instalátorem. WinPE-WiFi-Package, WinPE-Rejuv a WinPE-SRT jsou jen ve winre.wim, samostatně v add-onu nejsou (Windows PE bezdrátové sítě obecně nepodporuje). WinPE-x64-Support umožňuje na Arm64 WinPE spouštět x64 aplikace (emulace). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/winpe-add-packages--optional-components-reference

Kromě Imaging API (WIMGAPI), které bylo k dispozici již ve WAIK, existuje také DISM API pro přístup k funkcionalitě DISM z C/C++ (součást ADK). K .esd: dokumentace DISM popisuje /Compress:recovery jen jako silnější kompresi pro obrazy push-button reset – cílový soubor musí mít příponu .esd. Soubor není šifrovaný a DISM s ním umí pracovat (Get-ImageInfo, Apply-Image, Export-Image do .wim). Historicky (Windows 8.1/10 upgrade) byly šifrované některé .esd soubory stahované službou Windows Update – to se ale netýká souborů vytvořených DISM; tuto historickou poznámku dokumentace learn.microsoft.com nepotvrzuje, berte ji jen jako zkušenost z praxe. Historie: ovladač se ve WAIK jmenoval WimFltr.sys a musel se instalovat zvlášť; ve Windows 8+ je WIM Mount (wimmount.sys) součástí systému. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

V laboratoři (E02, Lab 03) studenti pracují s install.wim z win11.iso (Windows 11 10.0.26100, multi-edition) – vypíšou indexy (/Get-ImageInfo), připojí index 6 a integrují ovladače a balík. U .esd se totéž dělá po exportu do .wim; export z .esd do .wim mění kompresi, proto se musí exportovat do nového souboru. Aktualizace média před nasazením (Dynamic Update): pořadí je SSU/LCU → jazykové balíky → FOD → LCU znovu → cleanup → export, a to zvlášť pro winre.wim, install.wim a boot.wim. Od Windows 11 24H2 může LCU vyžadovat předchozí „checkpoint“ kumulativní aktualizaci. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/windows-deployment-scenarios-and-tools (UEFI/FAT32, Split-Image) Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/update/media-dynamic-update Zdroj: exercises/README.md (obsah D:\LabSources\ISOs)

Sector-based formát pro uložení (obdoby) bitových kopií používají například programy Norton Ghost, Acronis TrueImage nebo (od Microsoftu) FFU a VHDX. Nezávislý na konkrétní HAL vrstvě (s výjimkou 32-bit a 64-bit HAL vrstvy, u Windows XP byly různé HAL vrstvy pro jedno a dvouprocesorové systémy apod. a pro každý byla potřeba jiná bitová kopie systému). Aplikace .wim na oddíl přidává soubory k existujícím (stejnojmenné přepíše), zatímco FFU/VHDX celý disk přepíše. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/wim-vs-ffu-image-file-formats

FFU pochází z Windows Phone; pro desktop je v DISM od Windows 10 1709 (Optimize-Ffu od 1903). Typické použití: OEM výrobní linka nebo učebna, kde se každý semestr přepisují identické stanice – FFU se zapíše bez rozbalování souborů. Pro naši laboratoř s UWF-chráněným C: a Hyper-V ho nepotřebujeme, ale je to standardní formát vedle WIM a VHDX. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/deploy-windows-using-full-flash-update--ffu Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/wim-vs-ffu-image-file-formats

Cesta k WIM souboru nesmí odkazovat do sdíleného adresáře, pouze na dostupné jednotky disků. Lze ale připojit sdílený adresář jako síťový disk (pomocí net use) a pak se na něj odkázat skrze jeho jednotku – tak to dělá E02 (Lab 04: zachycení na D:, kopie na \\W11\Deployment). Historie: ImageX z WAIK byl nahrazen DISM; imagex.exe je v ADK stále přítomen (Deployment Tools\amd64\DISM), ale nepodporovaný. DISM umí pracovat kromě .wim také s .vhd/.vhdx a .ffu. Doporučuje se používat fast kompresi, je rychlá a dokáže značně zmenšit velikost výsledné bitové kopie (max je pomalejší a zmenší velikost jen o trochu více). Výchozí hodnota, když /Compress neuvedete, je fast. Rozdíl mezi /Verify a /CheckIntegrity: /Verify ověřuje, zda nedošlo k problémům při zachytávání souborů (soubor se nepodařilo přečíst, soubor již byl zachycen, atd.), zatímco /CheckIntegrity ověřuje, zda nedošlo k poškození dat nebo metadat .wim souboru (kontrolní součty). Ověřují se jak stávající, tak nově přidávaná data, proto má /CheckIntegrity smysl i při vytváření nového .wim souboru. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Odebrat bitovou kopii z .wim souboru je možné jen v případě, že .wim soubor obsahuje více než jednu bitovou kopii (pokud obsahuje pouze jednu, lze odebrání realizovat smazáním .wim souboru). Při odebrání bitové kopie z .wim souboru se odstraní pouze metadata a XML záznamy spojené s danou bitovou kopií, neodstraní se (již nepotřebná) data souborů, které používala jen odebraná bitová kopie – soubor se nezmenší. Zmenšení dosáhnete exportem zbývajících obrazů do nového .wim (/Export-Image), který nepotřebné zdroje vynechá. /Compress lze u exportu použít jen při exportu do nového souboru. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/dism-image-management-command-line-options-s14

Snímek MMC konzole je z Windows Server 2008 R2 – ponechán záměrně jako historická ilustrace (instalační bitová kopie Windows 7 Enterprise x86). Původní kapitola (10 snímků: typy WDS obrazů, capture/discover image, wdsutil /New-CaptureImage, /New-DiscoverImage) je nahrazena tímto souhrnem; podrobnosti viz archivní dokumentace WDS pro Windows Server 2012 R2. Co přesně platí: podle tabulky podpory Microsoftu je nasazení Windows 11 s boot.wim z jakéhokoli média blokováno; Windows Server 2025 jako cíl není podporován (chyba „A media driver your computer needs is missing“); Windows Server 2022 zobrazuje nebloklující upozornění; Windows 10 a Server 2019 a starší nejsou dotčeny (Windows 10 je ale od 14. 10. 2025 po konci podpory). Microsoft funkci nasazení WDS označuje jako „částečně vyřazenou“ (partially deprecated) – PXE boot vlastních boot obrazů a spuštění setup.exe ze sdílené složky zůstávají. Aktualizace ze 14. 4. 2026 (druhá fáze; první fáze 13. 1. 2026) vypnula ve výchozím stavu „hands-free“ (bezobslužné) nasazení – unattend.xml se přenášel neautentizovaným RPC kanálem (CVE-2026-0386); chování řídí hodnota registru AllowHandsFreeFunctionality, Microsoft doporučuje přejít na jiný nástroj (Configuration Manager, Autopilot). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/wds-boot-support Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/get-started/removed-deprecated-features-windows-server Zdroj: https://support.microsoft.com/topic/0daa3a3c-f3cd-4291-9147-a459c290c462 (WDS Hands-Free Deployment Hardening Guidance, CVE-2026-0386)

Autopilot: registrace hardwarového hashe zařízení (výrobce nebo Get-WindowsAutopilotInfo), profil nasazení (user-driven / self-deploying / pre-provisioning), Enrollment Status Page; vyžaduje licence Intune a Microsoft Entra ID P1/P2 pro automatickou MDM registraci. Zařízení se neinstaluje znovu – proto odpadá údržba bitových kopií a ovladačů pro každý model. Configuration Manager OSD zůstává podle Microsoftu „plně podporovanou volbou“ pro zákazníky s on-premises infrastrukturou; MDT integrace do CM je od prvního vydání po 10. 10. 2025 nepodporovaná a kroky MDT je třeba ze sekvencí úloh odstranit. V laboratoři (E02) nasazujeme ručně: WinPE ISO z ADK → dism /Apply-Image → bcdboot – tedy přesně to, co za scénami dělá sekvence úloh Configuration Manageru. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/autopilot/overview Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/intune/configmgr/mdt/release-notes Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows/deployment/windows-deployment-scenarios-and-tools

Virtuální disky ve formátu VHDX jsou odolné vůči výpadkům napájení díky protokolování změn v metadatech (obdoba žurnálování u souborových systémů). Formát určuje přípona souboru (New-VHD -Path x.vhdx vs. x.vhd). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/virtualization/hyper-v/plan/should-i-create-a-generation-1-or-2-virtual-machine-in-hyper-v Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/deploy-windows-on-a-vhd--native-boot

Pozor na rozdílné české překlady v různých nástrojích. Namísto pevně daná velikost se lze setkat s překladem pevná velikost, namísto dynamicky se zvětšující se lze setkat s překladem dynamicky se rozšiřující.

V laboratoři C304 jsou rodičovské disky BASE_*.vhdx v E:\AutomatedLab-VMs; každá VM v cvičeních má vlastní rozdílový disk, proto trvá nasazení labu ~7 minut místo ~40. Rodičovský disk se nikdy nesmí změnit (ani připojit pro zápis) – jinak jsou všechny synovské disky nepoužitelné.

Formát (VHD/VHDX) určuje přípona souboru; v diskpart se velikost udává v MB, u New-VHD lze psát 40GB. Rozdílový disk lze tedy vytvořit i mimo Správce technologie Hyper-V – diskpart (parent=) i New-VHD -Differencing. Modul Hyper-V pro PowerShell (New-VHD, Mount-VHD, Merge-VHD, …) je součástí role/funkce Hyper-V, resp. nástrojů pro správu Hyper-V; na laboratorních stanicích je Hyper-V zapnutý. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/powershell/module/hyper-v/new-vhd Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/winpe-create-usb-bootable-drive (příklad diskpart create vdisk)

Dialog Správy disků nabízí VHD i VHDX; VHDX je doporučený formát (podporuje disky nad 2040 GB, až 64 TB, a je odolný vůči výpadkům napájení). Snímky z Windows 11 24H2 (Správa disků > Akce > Vytvořit virtuální pevný disk; vpravo dialog s cestou C:\VHD\data.vhdx, 20 GB, VHDX).

Správce technologie Hyper-V nelze použít pro připojení virtuálního disku do hostitelského systému (Windows 11), pouze pro připojení virtuálního disku do virtuálního stroje. Mount-DiskImage připojuje i ISO soubory. DISM umí .vhdx připojit i jako adresář pro servis (dism /Mount-Image /ImageFile:x.vhdx /Index:1 /MountDir:…), podobně jako .wim.

Aktuální dokumentace Microsoftu (Windows 10/11) už edice pro nativní boot neomezuje – uvádí jen požadavek na .vhdx; historicky byl nativní boot součástí Enterprise/Ultimate (Windows 7) a Pro/Enterprise (Windows 8/10). Pokud potřebujete ověřit konkrétní edici Windows 11 Home, dokumentace to výslovně neuvádí. Nainstalovat systém na virtuální pevný disk lze buď standardní instalací (Shift+F10 → diskpart create vdisk/attach v instalátoru), přímou aplikací bitové kopie na připojený VHDX pomocí dism /Apply-Image (viz další snímek), nebo PowerShell skriptem Convert-WindowsImage (komunitní nástupce wim2vhd, dnes součást modulu Hyper-ConvertImage / AutomatedLab). Vytvořené virtuální disky startují do OOBE (lze automatizovat souborem odpovědí, sekce oobeSystem). Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/deploy-windows-on-a-vhd--native-boot

[locate] nechá zavaděč najít oddíl se souborem sám; lze uvést i konkrétní písmeno ([C:]\win11.vhdx). detecthal zajistí správný HAL při přenosu VHDX na jiný hardware (u obrazu po Sysprep). Při více záznamech se zobrazí nabídka zavaděče; výchozí položku a timeout nastavíte bcdedit /default <guid> a /timeout. V E02 (Lab 05) studenti používají bcdboot C:\Windows /s S: /f UEFI na fyzický (virtuální) GPT disk a výsledek kontrolují bcdedit /store S:\EFI\Microsoft\Boot\BCD /enum – syntaxe je stejná, jen cíl je zde připojený VHDX. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-hardware/manufacture/desktop/boot-to-vhd--native-boot--add-a-virtual-hard-disk-to-the-boot-menu

Přechod z gen. 1 na gen. 2 = nová VM a konverze disku z MBR na GPT (mbr2gpt), protože generace je vlastnost VM, nikoli VHDX. VM gen. 2 nemá fyzickou DVD mechaniku ani COM porty (lze přidat PowerShellem, kernel debugging vyžaduje vypnutý Secure Boot). Pro Linux hosty gen. 2 zvolte šablonu Secure Boot „Microsoft UEFI Certificate Authority“. Zdroj: https://learn.microsoft.com/en-us/windows-server/virtualization/hyper-v/plan/should-i-create-a-generation-1-or-2-virtual-machine-in-hyper-v